Cesta do Kapského města za Kudlankou a poznáním

Když za mnou koncem minulého roku sifu přišel a zeptal se, zdali bych s ním nechtěl jet do Kapského města, nadšeně a bez váhání jsem souhlasil. Takhle podobně by asi mohla vypadat první věta článku popisujícího naši výpravu. Akorát to tak úplně nebylo. Duší rozhodně nejsem cestoval, a tak ve mně pomyšlení na cestu do Afriky vyvolávalo spíše obavy. Afrika! Znělo mi to celé trochu magicky, lákavě i nedostupně zároveň. Ale možná tohle právě byla příležitost celou tu záležitost s cestováním trochu prubnout.

Tak jo, zařídit ubytování, letenky, pojištění. Konec dubna a tedy i náš odlet se kvapem blížil a moje nervozita se mírně stupňovala. „Máš domluveno tohle? A jak budeme řešit tamto?“ ptal jsem se sifu pár dní před odjezdem. „Budeme improvizovat,“ odpověděl. Hned jsem byl klidnější.

V neděli 23. dubna šlo vlastně všechno podle plánu. Cesta Brno - Vídeň - Dubaj - Kapské město nepřinesla větších překvapení. Snad jen škoda, že se na nás už nedostalo dušeného jehněčího - „Jsem věděla, že s tím jehněčím to bude průser,“ ulevila si s úsměvem česká letuška, když zjistila, že jsme Češi. Jo, nic nepotěší víc než 11 km někde nad Mosambikem slyšet naši řeč hezky od srdce.

Po zhruba devíti hodinách letu jsme přistávali. Kapské město není velké, řekl nám náš kontakt na letišti, kung fu bratr Wayne, jemuž vděčíme za to, že se nás během celého výletu ujal. „Třeba Londýn je větší,“ říkal. Jo, Brno a Praha jsou vlastně docela vesnice.

Vzhledem k více či méně nefunkční hromadné dopravě se v Kapském městě bez auta téměř neobejdete. Těch pár kilometrů autem, když chcete po městě někam dojet (většinou přes 10) vám v závislosti na provozu zabere patnáct minut ale i hodinu a patnáct minut. Nebo cokoliv mezi tím.

Ubytování předčilo naše očekávání. Vynikající snídaně připravená přímo dle našeho výběru. Klidně v pět ráno, kdybychom chtěli, i když této možnosti jsme nevyužili. Trochu překvapení vyvolaly u každého domu vysoké zdi, na nich ostnaté dráty nebo elektrické ohradníky s cedulemi „Armed response“. Holt jiný kraj. Na večerní romantickou procházku zapomeňte. A při procházce ve dne mějte oči i vzadu.

Ačkoliv jsme do Afriky jeli za semináři, byla by nanejvýš škoda se neporozhlédnout okolo. Z věcí, které člověk v Kapském městě musí vidět, je číslo jedna bezesporu Stolová hora. Ne že by to byl problém, celé město se rozprostírá na téměř úplné rovině, až na pár hor, které přehlédnout nelze. Tak tedy nahoru! Lanovka je pro lenochy. Pěšky s pražícím sluncem v zádech je to zábavnější. Nasazené svižné tempo přerušují jen občasné zastávky, které nechávají plicím čas si zvyknout na postupný úbytek kyslíku. Navíc každých deset metrů je co fotit.

Pokud se hodláte ženit nebo požádat svou milou o ruku, tohle je vhodné místo. Spontánní zpěv a tanec zaměstnanců místní restaurace následoval snoubenčino „ano“ od vedlejšího stolu. Byl jsem upřímně dojat.

Víte, že v Africe žijí volně tučňáci? No, možná víte. Každopádně tam fakt jsou a jelikož jsem moderní, mám i selfie. Vypadá to, že se jim vcelku daří a dokud nepostavili kolem jejich kolonie malý plůtek, chodili i lidem do zahrad.

 

Mys Dobré naděje sice není nejjižnějším bodem Afriky, ale na úchvatných výhledech mu to rozhodně neubírá. I přes nepřízeň počasí (trochu nám pršelo), překonává bezpečně v mých očích i Stolovou horu. Budete-li mít náhodou cestu kolem, určitě se tam zastavte, stojí to za to.

 

Milovníkům vína asi není třeba představovat světoznámou Wine Route. Ačkoliv jsme se „po cestě“ zastavili pouze v jedné z mnoha vináren, co jsme ochutnali, je minimálně stejně dobré jako vína naše, často i výrazně lepší. Nejsem žádný znalec v tomhle oboru, kombinaci vína a různé ochucené čokolády jsem si ale zamiloval.

 

„Máte u vás eura?“ ptal se nás jeden místní. „Pokud jo, můžete tady být libovolně dlouho.“ No, eura sice u nás nemáme, ale nedá se říct, že by v Kapském městě bylo úplně draho. Ceny až na pár výjimek nejsou nikterak přemrštěné, většina vstupného byla nastavena rozumně a člověk za svých pár desítek randů dostal opravdu hodně. Pokud máte třeba rádi ryby, v místním zálivu můžete koupit čerstvé přímo od rybářů. A pokud si sednete do nějaké restaurace na pláži, je vcelku možné, že uvidíte klidně dvacet metrů od vás v moři volně plující tuleně. Trochu jiná „ZOO“.


Asi bych nikdy nevěřil, kolik zážitků se dá vtěsnat do čtyř dní. Spousta. I když rozhodně ne vše, co by šlo v okolí Kapského města stihnout. Poslední tři dny totiž už byly věnovány seminářům se sifu Derekem. Zapamatovat si některé pokročilé formy byla rozhodně výzva, naštěstí pro mě jako pro začátečníka zde bylo i pár jednodušších. Večery pak vyplňovaly společné večeře, s výjimkou posledního, kdy jsme už museli odjíždět.

 

Často se člověku zdá, že tyhle výlety uběhnou vždycky velmi rychle. Mně naopak přišlo, jako bychom zde strávili snad třikrát tolik času. Kdybych měl ale vypíchnout jen jednu věc, nejvíce mě zaujala mentalita místních lidí, jejich přirozenost, ochota a radost. Jo, výlet byl super. A ta záležitost s cestováním? No, možná zase za rok za dva popřemýšlím nad podobným výletem…

 

 

 

 

 

 

Zpět ...

Telefon: 604 737 516
Email: info@yulong.cz

facebook

Připravujeme

Fotogalerie

Slideshow Image 1 Seminář s Leonem
Slideshow Image 1 Budoshow
Slideshow Image 1 Přírodní seminář
Slideshow Image 1 Budoshow
Slideshow Image 1 Chorvatsko 2006
Slideshow Image 1 Budoshow
Slideshow Image 1 Seminář
Slideshow Image 1 Hong Kong
Slideshow Image 1 Czech Open
Slideshow Image 1 Seminář Ostrov