Logo

KUNG-FU STYL KUDLANKY NÁBOŽNÉ SEDMI HVĚZD

VZNIK STYLU

Stejně jako u mnoha jiných tradičních stylů čínského kung-fu, lze vystopovat původ stylu kudlanky nábožné sedmi hvězd v severošaolinském klášteře v provincii Che-nan (Henan).

Jako zakladatel tohoto stylu bývá nejčastěji označován napůl legendární Wong Long, šaolinský mnich, který žil pravděpodobně v období na přelomu dynastií Ming (1368–1644) a Čching (1644–1911), tedy zhruba před 350 lety. O Wong Longovi se traduje, že přestože tvrdě trénoval v klášteře a učil se hodně i od učitelů napříč celou Čínou, stále nebyl schopný porazit své kung-fu bratry v přátelských potyčkách. Až jednoho dne…

Když byl jednou Wang Lang na vycházce, zpozoroval souboj kudlanky nábožné s cikádou (mohutný hmyz s dlouhými křídly z řádu polokřídlých). Na první pohled by se možná zdálo, že je tak velký hmyz proti drobné kudlance ve výrazné přesile, nicméně kudlanka velmi odvážně zápasila. Wanga bojovnost, rychlost a síla kudlanky, která byla podle všeho v oslabení, uchvátila. Jakmile cikáda zaútočila, kudlanka se natočila bokem a cikádu bleskově ohromnou silou uchvátila svými mohutnými končetinami. Wang Lang si kudlanku odnesl do svého příbytku a dále ji sledoval. Pobízel ji stéblem rákosu a pečlivě studoval její pohyby a reakce na různé situace. Wang pak její pohyby napodoboval a tak postupně pomalu vyvíjel svůj systém. Tyto pohyby spojil do dnes známé kombinace 12 klíčových slov, 7 dlouhých, 8 krátkých, 8 úderů pevnou pěstí, 12 úderů pružnou pěstí, 8 typů ochromujícího útoku a 8 typů smrtelného útoku. Tak vznikl kung-fu styl kudlanky nábožné s charakteristickými rychlými silnými pohyby.

Když byl Wang Lang hotov, doplnil svůj nový styl o nejlepší techniky jiných sedmnácti stylů, kterým se naučil. Čím více cvičil, tím více si uvědomoval, že navzdory velmi rychlé povaze stylu, odrážející sílu a rychlost kudlanky, hbitým úderům neodpovídala práce nohou. Wang tedy pozoroval hrající si a bojující opice a řešení bylo jasné. Kdyby dokázal skloubit pohyby rukou ve stylu kudlanky s důmyslnou prací opičích nohou, bojoval by rychle rukama i nohama. Poté, co se dále věnoval tréninku, zkusil Wang Lang svůj nový styl při cvičení se svými bratry. K jejich velkému překvapení se mu dařilo je porazit, a tak společně trénovali, studovali a dále se zlepšovali v novém stylu. Wang později opustil klášter Šaolin a vrátil se do Šan-tungu, kde pomáhal se založením kláštera Lao-šan.

Název stylu kudlanky nábožné sedmi hvězd je odvozen od souhvězdí Velkého vozu a evokuje, že by se následovníci tohoto stylu měli rozšířit po celém světě. Někteří historici v něm vidí spojitost s tajnými společnostmi, které údajně usilovaly o svržení dynastie Čching a znovunastolení dynastie Ming. Jiní zase tvrdí, že kudlanka, již Wang Lang chytil, měla na těle sedm hvězd. Jak čas plyne, je samozřejmě těžké tyto legendy potvrdit či vyvrátit, nicméně v ústní tradici se naše škola kloní k prvnímu vysvětlení.

Wang Lang

MISTŘI

Wang Langovým následovníkem první generace byl čínský taoistický bylinkář a lékař Sing Sil. O jeho životě toho není příliš známo. Víme jen, že vstoupil do kláštera Lao-šan, aby se poradil s místními bylinkáři, a jakmile spatřil mnichy cvičící styl kudlanky nábožné, požádal je, aby se tomuto umění mohl také učit. Po mnoha letech usilovného cvičení si nakonec osvojil celý systém a odešel do taoistického kláštera Zeleného draka.

Sing Sil se spřátelil s členem ochranky Li San Ťienem (druhá generace) poté, co společně přemohli skupinu loupežníků. Jejich přátelství se prohlubovalo, a protože byl Li San Ťien upřímný člověk, opat Sing Sil jej naučil celý systém kudlanky nábožné sedmi hvězd. Li San Ťien se vrátil ke své práci, kde se proslavil svými „bleskovými pěstmi“. V 60 letech se vrátil domů do provincie Šan-tung, kde se setkal s Wang Žung Šengem (třetí generace), mistrem Číny v kung-fu. Říká se, že zatímco Wang předváděl své umění, Li San Ťien odměřeně komentoval jeho kung-fu. Wang se rozčílil, neotálel a starého muže vyzval na souboj. Wang v souboji nebyl schopen prolomit starcovu obranu, a protože byl Li San Ťien natolik pokročilý bojovník, poprosil jej Wang, aby se stal jeho žákem. Wang pocházel z bohaté rodiny a toto bojové umění nikdy veřejně nevyučoval.

Později Wang přijal žáka jménem Fan Sü Tung (čtvrtá generace). Fang byl obrovský muž, vážil téměř 130 kilogramů a svou technikou „dlaně železného písku“ se proslavil po celém kraji. Říká se, že pomocí ní dokázal zabít dva útočící býky a v roce 1870 porazil na turnaji konaném na Sibiři ruského zápasníka. Tak se stal čínským hrdinou a přezdívali mu „obr s mečem“. Fan Sü Tung učil veřejně, měl mnoho žáků, jedním z nich byl Luo Kuang Jü (pátá generace).

V roce 1909 Mistr Chou Jüan Ťia spoluzaložil šanghajskou sportovní asociaci Ťing-wu. Pozvání vyučovat zde dostal Mistr Fan Sü Tung, který však odmítl – částečně i proto, že už mu bylo přes osmdesát let – a místo sebe poslal svého studenta, Mistra Luo Kuang Jüa. Ten v asociaci učil 10 let. Tehdy se styl kudlanky nábožné sedmi hvězd učil poprvé veřejně mimo provincii Šan-tung. V roce 1919 Luova pověst ještě vzrostla: zvítězil jako nejlepší bojovník na velkém mistrovství v Šanghaji. Mistr Luo Kuang Jü se stal jedním ze „Čtyř velkých mistrů“ asociace Ťing-wu. V roce 1929 jeden ze studentů Mistra Luoa, Ma Čcheng-Sin, vyhrál první místo v čínském turnaji v kung-fu v Nankingu. V roce 1930 Mistr Luo na žádost hongkongské asociace Ťing-wu odcestoval na jih, kde šířil styl kudlanky nábožné sedmi hvězd. Když se roznesla zpráva o plánovaném příjezdu Mistra Luo, hongkongští studenti bojových umění hořeli nedočkavostí.

OHROMNÝ ZÁJEM

Jedním z mladíků, kteří dychtivě očekávali příležitost trénovat u tohoto mistra, byl Čchu Čch’ Man (šestá generace). Od útlého dětství se velmi zajímal o čínská bojová umění a do asociace Ťing-wu jej přivedli blízcí přátelé v roce 1942. Nejprve studoval šaolinský styl tchan-tchuej (tan tui) u Mistra Čchu-Eng Šu Čchinga a poté u dvou dalších mistrů tohoto stylu, Miou Jük Kcheje a Čchuej Lin Wora. Čchu Čch’ Man studoval také u nejlepšího studenta Mistra Čchuej Lin Wora, Pa Lin Saje. S velkým odhodláním a úsilím cvičil šest let, ale nebyl spokojen a v asociaci Ťing-wu začal studovat styl orlího spáru a tchaj-ťi čchüan.

Čchu Čch’ Man se stal následovníkem Luo Kuang Jüa, s nímž jej seznámil Mistr tchaj-ťi Ng Po Čeng. Díky jeho osobnímu vedení a velmi vytrvalému cvičení dosáhl vynikajících výsledků. V roce 1933 byl Čchu jmenován Mistrovým pomocným instruktorem a v případě jeho nepřítomnosti vedl sám hodiny. Téhož roku byl také jmenován hlavním vedoucím oddělení čínských bojových umění asociace Ťing-wu. Tuto pozici Čchu zastával šest let, během nichž cestoval s Mistrem Luo do Kantonu a sousedních zemí a předváděl zde kung-fu.

Asociace Ťing-wu byla později kvůli ekonomické krizi kolonie nucena ukončit činnost. Mistr Čchu a jeho kung-fu bratři se však nenechali odradit a v roce 1938 otevřeli v Hongkongu sportovní asociaci Man Čchiang. Mistr Čchu byl zvolen prvním předsedou asociace a Velmistr Luo byl jmenován hlavním instruktorem bojových umění. Mistr Čchu v divadlech a na akcích pod širým nebem po celém Hongkongu a Nových teritoriích často předváděl kung-fu pro dobročinné účely. O něco později vypukla válka v Tichomoří a sportovní asociace Man Čchiang musela být zavřena. Velmistr Luo se vrátil do svého rodného města Fung Loy v provincii Šan-tung, kde záhy po válce zemřel. Konec války byl v Hongkongu velmi náročný, a protože obyvatelé bojovali o přežití, většina studentů Velmistra Luo odešla do komerční sféry a zůstalo jich učit jen pár.

Lee Kam Wing (sedmá generace) se narodil v roce 1947 v Hongkongu a pocházel z rodiny s tradicí bojových umění: jeho otec Lee Čchau praktikoval kung-fu styl Paj Mej. V dětství často sledoval otce při cvičení s kung-fu bratry. Jako obchodník ale umění Paj Mej nikdy nevyučoval a cvičil čistě pro zdraví a sebeobranu. Proto neučil ani mladého Lee Kam Winga. O různých stylech kung-fu toho Lee Kam Wing příliš nevěděl, ale celé dětství jej fascinovala čínská bojová umění a velmi rád sledoval kousky Opičího krále v různých operách a filmech.

Protože se zajímal o bojová umění, vzal jej strýc do hodiny Mistra Čchu Čch’ Mana. Malý Lee Kam Wing na studenty zíral s očima navrch hlavy a nemohl uvěřit tomu, s jakou rychlostí, silou a hbitostí cvičí. Domníval se, že to je opičí styl, ale zanedlouho zjistil, že sleduje kung-fu styl kudlanky nábožné sedmi hvězd. U Mistra Čchu začal studovat v patnácti letech a tvrdou práci v otcově barvírně začal vnímat v lepším světle: Mohl by jí využít k tréninku, k posílení nohou a paží. U Mistra Čchu Lee Kam Wing cvičil deset let a naučil se celý systém v podobě, v jaké mu jej předal Velmistr Luo Kuang Jü. V roce 1972 si s podporou Mistra Čchua otevřel vlastní tělocvičnu bojových umění. Mistr Čchu mu předal čtyři ručně psané knihy, které dostal od svého učitele Luo Kuang Jüa: Počátky šaolinského kung-fu, Základní struktura technik železné dlaně, Teorie boxu stylu kudlanky nábožné sedmi hvězd a Postupy pro ranhojiče (dit da).

Mistr Lee studoval v Kantonu chiropraxi a akupunkturu a je absolventem proslulé čínské ortopedie ve Fo-šanu. Společně s Mistrem Liang Tchingem (Leung Tingem) sepsali podklady pro knihu Kung-fu kudlanky nábožné sedmi hvězd, která vyšla v roce 1980. Lee Kam Wing je od roku 1981 praktikujícím buddhistou a v roce 1985 vydal knihu Tajemství kung-fu kudlanky nábožné sedmi hvězd.

SYSTÉM

Styl kudlanky nábožné sedmi hvězd je bohatý a ze severních stylů kudlanky nábožné je také nejčistší a nejpůvodnější. Sestává ze čtyřiceti pěstních forem, v šestadvaceti formách využívá šestnácti různých zbraní, zahrnuje 12 forem pro dvojici se zbraněmi, čtyři pěstní formy pro dvojici a jednu formu čchi-kungu. Když Wang Lang vytvořil systém kudlanky sedmi hvězd, vyvinul na základě pohybů kudlanky nábožné vynikající metodu boxu a doplnil ji o zbraně ze šaolinského kláštera staré více než pět set let (např. kopí, šavle, dvě hole, halapartna, meč, háky,…). Je to ucelený systém, a tak nemusíme měnit pohyby nebo přebírat prvky jiných stylů,“ vysvětluje Mistr Lee a dodává: „způsob praktikování kung-fu je podobný jako řešení matematických problémů: trénink forem je rovnice, jejímž výsledkem je reflexní pohyb osvojený díky dlouhodobému tréninku, a tedy i schopnost reagovat na jakoukoli situaci pomocí jakékoli techniky, aniž bychom přemýšleli, jak se zachovat.“

Vnitřní a vnější by mělo propojovat „pět vnitřních elementů“: energie, duch, síla dechu, fyzická síla a moc dosažených dovedností. „Pět vnějších elementů“ představují oči, tělo, ruce, metody aplikací a práce nohou. Škála technik útoku zahrnuje dlouhé údery (kopy a údery pěstí atd. na dálku), střední (nízké kopy, svislý úder pěstí dozadu, zvedák, údery dlaní nablízko atd.) a krátké údery (lokty, koleny, zamykání kloubů atd.). Síla by měla být pružná a měla by se uplatňovat ve správný okamžik – je třeba se vyhnout těžkopádné síle.

Wang Langův systém obstál ve zkoušce časem, přežil války a politické konflikty a osvědčil se jako účinná metoda. Svým praktikujícím nabízí vynikající metodu sebeobrany a utužování zdraví a velmi dobře se hodí pro život v našem moderním světě.